Drobečková navigace

Úvodní stránka > Zajímavosti

Zajímavosti

Mezi přírodní zajímavosti Kostelan patří lesní rezervace Záskalí a známé skalisko Komínky.

Poměrně velká lesní rezervace Záskalí se nachází na hřbetu vrcholu Kameňák /451 m.n.m./ směrem ke Komínským skalám.Na ploše asi 32 ha jsou zde pro Chřiby typické karpatské bučiny,dosahující dnes stáří více než sta let.V podrostu se uplatňuje především typická karpatská lesní tráva,ostřice chlupatá.Milovník přírody zde potěší své srdce pohledem na překrásné lesní orchideje,především kruštík fialový,vemeník dvoulistý,okrotici dlouholistou a okrotici bílou.Dále zde najdete koberce bařanky vytrvalé a skupinky čistce lesního,zapalice žluťuchovité a také velké trsy kapradin.Zdejší bučiny jsou domovem i lesní fauny.Z ptáků můžeme jmenovat datla černého,jestřába lesního a žluvu hajní.Když budeme mít štěstí,zahlédneme lišku obecnou nebo jezevce lesního.Laně a jeleni tu nejsou vzácností.Ve dřevě starých buků najdeme řadu pralesních druhů hmyzu.Pod kameny zde žije několik druhů střevlíků.Na záskalí najdeme hned tři druhy roháčů,zejména roháče bukového,jehožsamečci jsou obdaření velikým rohem.Hřeben Kameňáku zdobí zajímavé skalní útvary,mezi nimiž ční k nebi hladké kmeny prastarých buků.Všechny chřibské skály a tedy i ty na Záskalí jsou tvořeny ze slepencovito-oískovcových hornin. Pískovce jsou středně až hrubě zrnité a silně zvětralé.Tvoří je křemen,ortohlas,biotit,muskovit a jílové minerály,živce a fytity.


Z lesní rezervace ppo hřebenu směrem k Bunči se nachází skalisko Komínky.

Komínské skály jsou někdy nazývány také „středem“ Moravy a údajně měly být také ohňovou horou.Na ohňových horách byl zapalován oheň signalizující nebezpečí.Po celé délce hřbetu jsou rozesety větší i menší skalní formy.Nejvýraznější z nich,tvořící vlastní vrchol má pozoruhodný tvar.Je asi 8 m vysoký,téměř 20 m dlouhý a 5 m široký,směrem vzhůru se hrotovitě zužující.Tvar skaliska modelovalo dlouhodobé zvětrávání pískovců a slepenců.Na severní straně útvaru vznikl výrazný převis.Několik metrů od převisu se nachází horní hrana výrazné skalní stěny vzniklé mrazovým zvětráváním /mrazový srub /.Tuto část Chřibů navštěvovali mimo jiné příslušníci rodiny Thunů,držících kvasické panství.Několikrát sem zavítal i známý arcivévoda a následník rakouského trůnu František Ferdinand d’Este,příbuzný hraběte Thuna.

Nejenom z těchto důvodů dala správa panství v roce 1903 zřídit z největšího skaliskarozhlednu,opatřenou schodištěm a plošinou. Vyhlídku bylo třeba opatřit kovovým zábradlím,jež muselo být zalito do vysekaných děr.K zalévání zámečníci používali síru rozpuštěnou nad ohněm.při této činnosti se tvořila oblaka dýmu,která vystupovala vysoko nad skálu a byla viditelná až na Kroměřížsku a Uherskohradišťsku.A lidé si povídali,že už odedávna slýchali pod Komínkami temné hučení. V celých horách je prý cítit sirný dým,zem se chvějě a na světě byla pověst o sopce.Pražská Národní politika z roku 1904,nebo americké krajanské noviny Svornost a Baltimorské listy psaly o tomto přírodním jevu. Ještě dlouhá léta byl u silnice na odbočující lesní cestě směrník – K sopce. Mnoho lidí zprávě o sopce uvěřilo a putovalo na Komínky. Užitek z toho měli zvláště hostinští. Ti najímali z okolí kluky,aby na skále zapalovali mokré roští,z něhož stoupal viditelný dým. V nedalekých Kostelanech se jeden občan obával sopky tak,že zastavil stavbu nového domu. V tamní trafice se prodávaly upomínkové předměty. Z vesničky Újezdsko se chtěli někteří obyvatelé vystěhovat ze strachu až do Ameriky. Úsměvnou senzaci nakonec utlumil až článek ředitele kyjovského gymnázia Josefa Klvani,který přítomnost sopky zcela vyloučil.


V okolí Kostelan se nachází několik turisticky atraktivních lokalit,mohylová pohřebiště,skalní útvary a rekreační střediska.

S kopce nad rančem je vidět hezké panoráma Kostelanského údolí a při dobré viditelnosti v pozadí Bílé Karpaty.Severním směrem lze dohlédnout do Kroměříže a Přerova.

U silnice za rančem jsou pumpy na čerpání ropy. V roce 1966 se zde při hloubkovém vrtu objevila v hloubce 1560 m a to ve velmi dobré kvalitě.Nafta se stále čerpá a odvádí se ropovodem na železniční stanici ve Zdounkách.


V lesní trati Jeřabiny je možné vidět mohyly z doby bronzové.Další mohyly jsou u silnice v blískosti křižovatky silnic na Novou Dědinu a do Uherského Hradiště v lesní trati Na Zvražci a dále u vrcholu kopce Kula v lesní trati Za starou ohradou. Mohyly v těchto lokalitách pocházejí z dobybronzové,tedy z let 1900 – 750 př.n.l.Dále v Tabarkách je velký slovanský mohylník. Pochází z doby Velkomoravské říše a sice ze středohradišťního období,tj.z 9.století. V této lokalitě se nachází více jak stovka mohyl. Největší zastoupení mají mohyly slovanské.

/ Jméno Tabarky je velmi starého původu. Bylo odvozováno od latinského výrazu taberna,což značí buď útulek,hospodu nebo také tábor či ležení.Bývala zde vojenská stanice,sloužící obraně Hradské cesty. /


Při silnici spojující Kostelany a Kudlovice v krásném hlubokém údolí je Rozsypalova lesní osada,která tu už 80 let slouží turistům a rekreantům. V údolí se nacházejí stopy osídlení již z období paleolitu. V mokřinách kolem Kudlovického potoka roste přes 400 rostlinných druhů,botanicky velmi zajímavých.

Nedaleko lesní osady,nad bývalým kamenolomem,ční osamnělé skalisko z tvrdého magurského pískovce – Budačina.Skupina pískovcových skal je prohlášena chráněným útvarem od roku 1966. Skalisko je opředeno mnohými pověstmi o úkrytu zbojníků Ondráše a Juráše,přepadajících kupce projíždějící nedaleko po kupecké stezce.Na skalisku Budačina je umístěna pamětní deska Antonína Rozsypala,zakladatele osady na Kudlovské dolině. Byl velký přítel Chřibů.Zahynul v roce 1941 v koncentračním táboře Mauthausen pro odbojovou činnost.

Na vedlejším kopci ve stráni je další skalisko.Váže se k němu pověst o milencích,kteří zde ukončili svůj život. Dosud mu lidé říkají Miláčka a prameni jenž pod ním vyvěrá dali jméno Zuzčina studánka. Kousek dál je u silnice postavený pomníček sv.Huberta z 19.století,zbudovaný ku cti patrona lovu.


Od pomníčku přes potok vás přivede cesta na archeologickou lokalitu Sklepisko. Jedná se o pozůstatky výšinného hradiska,pravděpodobně velkomoravského původu. Opevnění ve tvaru obdélníku má obvod asi 1000 m. Na vrcholu je asi 8 m hluboká studna. V terénu jsou patrny až 2 m vysoké hlinito-kamenité valy. Hradisko asi přežívalo jako tvrz až do 14.století.

Poblíž Sklepiska se nachází skalní útvar Vlčí jámy. Povrch tohoto skaliska je ozdoben spoustou jamkovitých útvarů,které tu vytvořil vítr v době,kdy ještě Chřiby nebyly pokryté lesem.Tuto erozi můžete vidět na všech chřibských skalách

U Hradské cesty,která vede Kudlovskou dolinou přes Chřiby a už od pradávna spojovala významná místa střední Evropy,stojí malá nenápadná chatka. V ní spisovatel Jindřich Spáčil trávil svůj volný čas a psal některá svá díla.

 

Na vrcholu hlavního chřibského hřebene,v místech prastaré křižovatky cest leží letovisko Bunč.Nejstarší dějiny Bunče úzce souvisí s historií cisterciáckého kláštera na Velehradě a jednoho z nejvýznamnějších moravských zeměpanských hradů – Buchlova. Bunč leží v oblasti s prastarým slovanským osídlením. Některá místa v jeho okolí se připomínají již v posledním století prvního tisíciletí. Silnice „ hradská“,která spojuje Modrou a Velehrad se Zdounkami,vedla v době velkomoravské až ku Praze. Touto cestou údajně šli Cyril a Metoděj navštívit Bořivije a Ludmilu do země české.

Jméno Bunč vzniklo pravděpodobně podle významné moravské osobnosti Christiana Alexia Buntsche. V roce 1682 se sem uchýlil tento hradišťský syndikus velehradského konventu se svou rodinou,když utíkal před morovou nákazou,která postihla Hradiště. Na počátku druhého tisíciletí našeho letopočtu vznikalo v oblasti Chřibů a jejich okolí mnoho strážných tvrzí,jak na strategických vyvýšeninách,tak i ve vsích. Vznikala také řada vsí a dvorců,po nichž dnes již není ani památky. Ze zaniklých osad v blízkosti Bunče můžeme jmenovat osadu Světlá nad Zdounkami,kde byl též panský dvůr. Ve stejné trati též osadu Kopa mezi Světlou a Bunčem. Osada Kopa byla již v roce 1422 pustá.

 K ochraně panského majetku sloužila výstavba hájoven a mysliven.Aby lesní personál měl dokonalý přehled o provozu na lesních cestách,vznikaly tyto stavby většinou na křižovatkách cest. Na Bunči bylo takových staveb několik. Při silnici z Bunče na Modrou stojí po levé straně hájenka č.p.178 v katastru obce Jankovice,postavená v letech 1939 – 1940. První hajný,který zde bydlel byl pan Černý. Po něm zde sloužili další hajní – Vaculík,Chlachula,Zajíc a Červík. Nejstarší stavbou byla myslivna na Bunči – revír č.p.75. První zmínku o staré myslivně nacházíme v archívu,kde je uvedeno,že po prodeji části lesa od Buchlovic k panství velehradskému v roce 1860 bydlí hajný na Bunči. V těchto letech byla asi myslivna postavena.Budova myslivny s malým hospodářskáým dvorem stávala přibližně v místě dnešního parkoviště. Na prvním plánu lesní trati „Vylízaná skála“ z roku 1864 „ Bunzer revier“ je již zakreslená myslivna „ Bunzer Forsthaus“ s přilehlým dvorem a zahradou. Bohužel se z té doby nezachoval záznam jmen lesního personálu a proto nám zůstává utajeno i jméno hajného,jehož syn v druhé polovině 19.století vytesal z pískovcového kamene dvě podoby lvích hlav s otevřenou řvoucí tlamou. Hlavy byly umístěny u vchodu do myslivny. Někdy kolem roku 1905 byly odtud přeneseny ke studánce při cestě na Salaš asi 2,5 km od Bunče. Byly osazeny tak,aby pramen proudící vody vytékal zároveň z obou tlam. Od té doby se studánka nazývá „ U lvích hlav“. Tak ji nazývají lidé ze Salaše a Velehradu. Obyvatelé Kostelan a Zdounek si název upravili na studánku „ U lvích tlam“. Správný název,zapsaný v mapách,je ale „ U lvích hlav“.

V letech 1907 – 1908 byla provedena přístavba hospodářského stavení. K myslivně patřily dvě zahrady a pod nimi na louce byly dva malé rybníčky,ve kterých měl revírník nasazené kapry. V budově revíru byla též panská hospoda. Hostinec byl využíván jak lesním dělnictvem a personálem,tak výletníky. Na přelomu 19. a 20.století tu žil hajný Spáčil. Poslední nadlesní revírník zde sloužil O.Viktorín. Z důvodu stavby dálnice byla myslivna v roce 1941 zbourána. O.Viktorín se přestěhoval do nově postavené arcibiskupské myslivny a přenesl s sebou i č.p.75. Myslivna stojí při lesní cestě z Bunče ke studánce „ U lvích hlav“,asi 1 km od křižovatky na Bunči.

V první polovině 19. století na Bunči rozlehlé kamenolomy,které se táhly až ke Komínkům. Většina kameníků byly z nedalekých Kostelan a jedním z nejznámějších byl Cyprian Moser.

U křižovatky silnic Kostelany – Modrá,stávala v mylé zahrádce hájivna z nepálených cihel. Tento objekt stál na katastru obce Kostelany a byl od roku 1910 v majetku velkostatku Velehrad. Bydlel zde s rodinou hajný Karel Ulrych. Po jeho odchodu na jiné působiště zde postupně bydlely rodiny lesních dělníků – Kočařovi,Pokorníkovi a poslední rodina Josefa Melichárka,zvaného „ Bunčák“. Při stavbě dálnice byla stavba vyvlastněna a rodina J.Melichárka se odstěhovala na Salaš. Výstavba dálnice byla v roce 1942 zastavena,ale ke zboření budov nedošlo. Bývalá hájenka postupně chátrala až do konce války,kdy bylo zpustlé stavení fašistickým komandem vypáleno. Po několika letech se Melichárkovi přestěhovali ze Salaše do Kostelan a jejich dům je dodnes označen plechovou cedulkou přenesenou z původní hájenky s č.p.101.

Dominantou letoviska Bunč je Lesní penzion,postavený v roce 1924. Jeho původní název zněl „ Turistická útulna hostinská na Bunči“. Od počátku až do roku 2004 byl majitelem Klub českých turistů Kroměříž. V současné době je majitelem pensionu firma Rudolf Jelínek a.s.

Z Bunče vedou paprskovitě turistické trasy na všechny strany. Kolem Starého mýta se můžete dostat ke Královu stolu a dále na Modrou a Velehrad,nebo přes Brdo s rozhlednou až na Vlčák. Se zastávkou u studánky U lvích hlav kolem Hubertky přijdete až na Salaš.Z Bunče směrem do roštína přijdete na archeologickou lokalitu Hradisko a dále do letoviska Kamínka.

Hubertka

Ve vzdálenosti asi 3,5 km od Bunče stojí při cestě na Salaš lovecká chata Hubertka.Původní dřevěná byla postavena v roce 1910.Nová zděná byla postavena v roce 1937 a na budovu byl zavěšen obraz sv.Huberta.

 

Staré mýto

 

Důkazem starého dopravního spojení přes Bunč je přítomnost hranečníku,zvaného „Staré mýto“.Je to mlčenlivý svědek zašlých časů.Stojí asi 1 km od Bunče při silnici na Modrou.Je památkou na dobu,kdy se zde vybíralo mýto.Pískovcová deska nahoře zaoblená o rozměrech 70x45x25 cm,zasazená do země,má ryté inicialy HK a symbol kruhu děleného křižmo.Jedná se o prastarý sluneční symbol,ale stáří této památky není úplně jasné.Podobá se také keltskému kříži.Nejstarší zprávu o tomto kameni nalezneme v práci F.J.Schwoye“Topographie vom Markgrafthum Mähren z roku 1793.Zmiňuje se zde o Králově stolu a dále praví:Jiný vztyčený kámen,na nemž kolo je vydlabáno,stojí nedaleko odtud a znám jest názvem moravským – mejto.Zde musely povozy kolem jedoucí platit clo“.Tyto drobné kamennéobjekty,které jsou reliéfně nebo basreliéfně vysekány na plochých kamenech jsou obecně nazývány křížovými kameny nebo stélami.V katalogu kamenných křížů Čech a Moravy je uveden pod číslem 0798.

 

Zvonička na Bunči

 

Na křižovatce mezi silnicemi z Kostelan do Zdounek stojí obnovená dřevěná zvonička.Je to replika původní zvoničky,která byla postavena v roce 1932 členy KČST Kroměříž.Naproti přes silnici stávala stará hájivna.Hajný,který měl na starosti menší lesnický úsek měl i povinnost zvonit ráno a v poledne třemi údery a večer zvonit klekání pro lepší orientaci dřevorubců,lesních dělníků a turistů.Zvonil také v době pohřbu člena KČST. Po odchodu hajného Ulricha na jiné působiště v roce 1940 hlas zvonku utichnul. Byl to poslední hajný,který na Bunči zvoníval. Krásná zvonička přečkala rozmary počasý,válečné boje a běsnění živlů.Vydržela v původním provedení s malými opravami až do roku 1964,kdy jednoho podvečera na podzim zastavilo u zvoničky nákladní auto.Příslučníci Lidových milicí zvonek ze zvoničky odmontovali a odvezli. Zbylé torzo chátralo až do roku 2000,kdy byla Lesy české republiky postavena replika původní zvoničky a tak byla obnovena památka na doby minulé.

 

Vlčák

 

Vlčák patří k nejvyšším chřibským vrcholům a v dobách minulých býval významnou křižovatkou poštovních cest,po nichž každodenně projíždělo několik poštovních vozů. Nájemci zdejší samoty byli osvobozeni od roboty,ale byli povinni udržovat průjezdnost cest,obzvlášť v zimě. Dále bývalo jejich povinností ve stanovenou hodinu vyzvánět,aby v lesích bloudící se mohli orientovat. Původně panská hospoda náležela k cetechovickému statku a sloužila také jako poštovská stanice. Od konce 19 století patří stavení rodině Váňů.

Astronomická měření a pozorování zde při svých častých pobytech prováděl František Nábělek,uznávaný astronom,fyzik a učitel gymnázia v Kroměříži.

V blízkém okolí se vyskytují drobná skaliska s názvy Gavendova skála,Janečkova skála,Endlicherova skála,Vodová skála. V současné době je Vlčák křižovatkou turistických cest a cyklostezek směřujících přes Chřiby z kroměřížské i uherskohradišťské oblasti.


Brdo

 

Název této nejvyšší hory Chřibů a střední Moravy je snad odvozen od starého slova brd,které mělo označovat les na vyvýšeném místě se skalnatým vrcholem.

Brdo je vyšším vrcholem dvojvrcholu hory,na které jsou ještě dnes patrny zbytky pravěkého hradiska,které zařadil archeolog profesor Vilém Hrubý do období lužických popelnicových polí. Další průzkumy potvrdily,že jde skutečně o opevnění z pozdní doby bronzové s keramikou popelnicových polí. Hradisko bylo zřejmě využíváno v době velkomoravské.

Brdo se nachází asi 3,5 km j.z. od Bunče. Příkřejší s.z. skalnatý svah je tvořen paleogenními pískovci a slepenci solaňských vrstev magurského flyše. Na j.v. a s.v. svahu jsou dobře znát bbytky valového opevnění dosahující výšky až 2 m. Plocha hradiska je odhadována na 4,5 ha. Délka dodnes zachovaného hlinito – kamenitého valu na j.v. straně je asi 800 m. Hradisko bylo objeveno v roce 1887 Olomouckým muzejním spolkem a poprvé popsáno v roce 1890 p.Františkem Přikrylem.

Nedávno odlesněný vrchol Brda zdobí nová kamenná rozhledna,vysoká 24 m.Z rozhledny lze vidět za příznivého počasí části Jeseníků a Beskyd,Bíle a Malé Karpaty,dále Pálavu a vyjmečně v pozadí se rýsující Alpy.

 

Králův stůl

 

Tento významný orientační bod je archeologickou lokalitou,která se nachází asi 3 km od Bunče směrem na Modrou.Nadzemní část rostené skály je pískovcový,hrubě opracovaný plochý balvan.Jeho delší osa je orientována ve směru severo-jižním.Délka je 263 cm,šířka 187 cm a nad okolní terén vyčnívá asi 100 cm.Kolem Králova stolu je několik opracovaných menších kamenů,tak zvaných laviček,které již nejsou na původním místě. V půdorysném profilu je kámen opracován do tvaru hlavy posvátného zvířete-snad býka. Bokorys se podobá kovadlině. Králův stůl je některými badateli považován za megalitický dolmen,který měl sloužit jako vizír na stanovení dnů rovnodennosti a slunovratů. Mohlo se také jednat o bývalé kultovní místo později sloužící k inauguraci slovanských panovníků. Králův stůl však nesporně plnil po staletí funkci přirozeného mezníku cisterciáckého kláštera na Velehradě. Nesl své jméno již v roce 1228,ale v kraji musel být znám již dávno před tímto datem.

Pokusy o odhalení tajemství Králova stolu se nezastavily ani v současnosti. Zkoumání původních znaků a značek je předmětem dalšího bádání. Předpokládá se že jde o runové písmo,které vytvořili Keltové,obývající naše území od 4.století před n.l. do přelomu letopočtů.

Je nesporné,že tento kámen už používali staří Keltové jako astronomickou observatoř,jíž měřili čas a používali ji jako kalendář.

Záhadolog Karel Mičulka nabízí řešení,ve kterém vychází ze znaků,které na Králově stole zjistil dr.Stanislav Štěrba. Při porovnání Králova stolu s podrobnější mapou Chřibů a okolí,se až nápadně podobá tvar pravé strany kamene toku řeky Moravy. Tvary některých znaků na Králově stole podle vrstevnic,vrcholů hor,horských hřebenů,údolí,vodních toků a cest v mapě,přímo zapadají do tváře krajiny,jiné znázorňují polohy významných a důležitých míst.

Na příklad lokality Tabarky,Obranica,Za starou ohradou,Kula,Na Zvražci,Jerábčina-mohyly,pohřebiště,hřbitovy. Značka se podobá starořeckému,etruskému,oskickému a gótskému písmenu „ h“.

 

Hradisko u Roštína

Asi 1,5 km od obce Roštín,nad roštínskou kaplí,se nalézají pozůstatky pravěkého hradiska,jednoho z významných chřibských pravěkých opevnění. Hradisko o rozloze 2 ha má nepravidelně oválný tvar.Zbytky hlinitokamenitého valového opevnění dosahují až 4 m s příkopem až 2 m hlubokým.U zmíněné Roštínské kaple,postavené v roce 1907 vyvěrá silný pramen pitné vod,který pravděpodobně sloužil jako zdroj vody obyvatelům opevnění. Pravěké opevnění na Hradisku jako první popsal Karel Hanák,který zde se členy Archeologického spolku Starý Velehrad provedl v roce 1932 ohledání celé lokality. V roce 1986 provedli olomoučtí archeologové ve spolupráci s pracovníky kroměřížského muzeasondáž.Bylo upřesněno datování opevnění a získány další informace o způsobu stavby. Byly nalezeny střepy z keramiky pozdně bronzové fáze lužických popelnicových polí.Kousek od Roštínské kaple se nachází bývalý panský dvůr Kamínka,v současnostipřebudovaný na rekreační zařízení,které provozuje firma Rudolf Jelínek a.s.

Vylízaná skála

Po pravé straně lesní cesty na Salaš,naproti chatařské osady,se zvedá pískovcová skála ve směru východ – západ do výšky 520 m.n.m.,v délce asi 500 m. Na začátku 19 století byla tato skála dobře viditelná a byl z ní nádherný rozhled po krajině. Lidé na ni vylézali a proto ji nazvali „Vylízaná skála“.

 

Jeřábčina                                                                               

 
Když půjdeme po dálnici z Bunče směrem na Brdo,přibližně po 600 m odbočíme z cesty vlevo,pak asi po 300 m najdeme bizarní skalisko Jeřábčina 528,5 m.n.m.,z něhož se naskýtá překrásný výhled. Lidový název této skály vznikl na začátku 19 století,kdy byla skála porostlá nízkými keři s červenými plody,které se jmenují jeřabiny.

 

Podrobně se o všech známých lokalitách v Chřibech dočtete v překrásném pětisvazkovém díle autorů Baščana,Bezděčky,Jilíka a Žižlavského „Chřiby záhadné a mýtické“.

 

23. 4. Vojtěch

Zítra: Jiří

Termíny přistavení traktorové vlečky:

Kostelany - Hliník:  21.4. - 23.4. 2017

Lhotka:                    28.4. - 1.5.2017

Kostelany - točna:      5.5. - 8.5.2017

Újezdsko:               12.5. - 14.5.2017

 

 

Výherní vstupenky - rozhledna Brdo

Nová pedikérka

Nově bude v Kostelanech poskytovat pedikérské služby paní Opravilová, objednávky na telefonu:

723 577 856

Sokol - Relaxační cvičení

Zveme všechny každé pondělí v 19.hod. Sokolovna Kostelany, vede p. Koutná

PŘEDPOVĚĎ POČASÍ.

 


 

Diskusní fórum

příspěvků: 0

Návštěvnost stránek

154398
kostelany_footer.png